Na plese vévodkyně z Richmondu

Druhá tráva

1. Na plese richmondské vévodkyně
   jsem nakonec pochopil tvou malou lež
   o půlnočních orgiích v místním kině
   a vášni hladové jak Bangladéš.

2. Stála jsi, bílá jak balerína,
   v neřestném tichu, když jakýsi Řek
   zpíval, že takhle se zapomíná
   na hrůzy pekla i na zítřek.

R: Ten Řek věděl přesně, o čem zpívá,
   měl pět tisíc let a tisíc válek na svém hřbetu,
   a věděl dobře, že na svět se dívá
   líp přes tvoje nohy než přes mušketu.

3. Když jsem tě odmítl, že není to vhod,
   že plukovník čeká, i můj chrabrý šik,
   řekl mi Řek, že jsem idiot,
   že nejsem voják, jen romantik.

4. Hrůza i bolest i krása i slast
   se nědělí, nespí a nepromíjí,
   já svedu tě zítra, až zachráním vlast,
   zítra, až zvítězím v Belgii.