Na Španělských schodech se stmívá, v zátylku světa zní zvon, jsi nenápadná a nepůvabná, ale chtivá jak Napoleon. Právě se protrhly hráze. Právě teď nevím co s tím. Právě jsem zaplatil draze. Právě jsem zapálil Řím. Vždycky jsem chtěl stavět lodě, po mořích plout, s větrem snít: ta neodbytná a nenasytná touha se nepotopit. Právě jsem objevil Zemi. Právě jsem překročil Don. Právě jsem hýčkaný všemi. Právě já historión. V sedanských blindážích sládne i náš hořký a ztracený svět: ta nedůtklivá a věčně živá nevůle odpovědět. Právě vzdal jsem se zlému. Právě tak vzdám se i vám. Právě jsem uvěřil všemu. Právě se připozdívá, připozdívá.