1. Odpočiň si, Sáro, obrať list a vzdej se mi, pro všechno na zemi u tvých nohou, Sáro. 2. Pamatuješ, Sáro, tehdy v létě v obilí jsme spolu kouřili cigaretu, Sáro. R: V tom pšeničném poli, kde ležet tak bolí, jsme spolu leželi, v té pěně všech věcí, v té smyslné kleci, v tu slavnou neděli, my smělí nesmělí jsme spolu neměli nic než retko, Sáro. 3. Je to k smíchu, Sáro, jako tehdy v pšenici, pohleď v levici, mám dvě sparty, Sáro. R: Ten nebohý kdosi, kdo na křídlech nosí tvou lásku a tvůj klid, ten, zocelen z boje, pak příkoří tvoje snad musí odčinit, kněžno, ztrácím nit, můj Bože, chtěl bych mít jeho záda, Sáro.