1. Do vínku osud ti dal nejhezčí jméno, co znám, ve jménu jasnou hvězdu máš, ta hvězda se na nebi třpytí, všem lidem za noci svítí, časně vychází, poslední zapadá. R: Jak malé dítě jsi něžná, sladká a nevinná, jindy zas jako kněžna jsi půvabná a vznešená. 2. Do vínku osud ti dal nejhezčí oči, co znám, dívaj' se na svět zpod dlouhejch řas a vlasy máš hebký a dlouhý jak anděl, co z nebe spad', chtěl bych tvý vlasy hladit zas a zas. R: 3. Do vínku osud ti dal nejhezčí ústa, co znám, tvá ústa se umí tak báječně smát, a když tě, má lásko, líbám, jediný přání mívám: aby nám dvěma čas zůstal na chvíli stát. R: