Modlitba

Eva Henychová

R: Nazí dnes prosíme o víc, než co je nám dáno,
   nebe nám seslalo chladné a deštivé ráno,
   čisté a bez mráčku pláče nad lidským bytím
   a Slunce zdaleka volá:"Já ještě svítím!"
1. Dešťové kapky smáčejí zem, lidé prchají a nevědí, kam,
   možná, že někdo zbloudí až sem, kde neprší a nikdo není sám,
   přestože máme kam se skrýt, jdem a necháme se omývat deštěm
   a nebudem se se světem přít, zda života   třeba je tu ještě.
R:

2. Neprchej před Sluncem a milováním, podívej se zpříma do své 
tváře,
   neškemrej u Boha o smilování, žij, a povede Tě sluneční záře,
   po každém dešti objeví se duha, i smích přijde po každém pláči,
   a, přestože někdy jde to ztuha, myslím, že k životu úplně to 
stačí.
R: + a Slunce zdaleka volá:"Já přeci ještě svítím!"