R: Nazí dnes prosíme o víc, než co je nám dáno, nebe nám seslalo chladné a deštivé ráno, čisté a bez mráčku pláče nad lidským bytím a Slunce zdaleka volá:"Já ještě svítím!" 1. Dešťové kapky smáčejí zem, lidé prchají a nevědí, kam, možná, že někdo zbloudí až sem, kde neprší a nikdo není sám, přestože máme kam se skrýt, jdem a necháme se omývat deštěm a nebudem se se světem přít, zda života třeba je tu ještě. R: 2. Neprchej před Sluncem a milováním, podívej se zpříma do své tváře, neškemrej u Boha o smilování, žij, a povede Tě sluneční záře, po každém dešti objeví se duha, i smích přijde po každém pláči, a, přestože někdy jde to ztuha, myslím, že k životu úplně to stačí. R: + a Slunce zdaleka volá:"Já přeci ještě svítím!"