1. Prodírám se mlázím a mám těžkou kabelu, do které vkládám vše to, vo čem sním, a za hlavu házím vše co stojí za belu, pro tebe zpívám a jahody jím. Hádej, Matyldo, hádej, Matyldo, jak mnoho váží jen jedinej sen, o tom, že složím ti píseň a tíseň z duše vyženu, a pak už tu tíhu už vysypu ven. 2. Brání se houští a tíží mě kabela, do které si tajně vkládám to, vo čem sním, a tma se na mne spouští a to by dělat neměla, neboť tu zpívám a nenajdu rým. Hádej Matyldo, hádej Matyldo, jak mnoho váží jen jedinej sen, o tom, že svítá a vítá mě Matylda a neděle, tolik snad váží jen dubovej kmen. 3. Tak světem se vláčím, a táhnu s sebou kabelu, do které teď vkládám štíhlý tón, tón, který se chvěje, chvíli plnej naděje, potom se ztrácí a jsem jako on. Hádej, Matyldo, hádej, Matyldo, jak mnoho váží jen jedinej sen, o tom, že tóny, ty tóny ti svážu v jednu kytici a najdu záhon a s notama jen. 4. Prodírám se tmou a mlázím, mám přetěžkou kabelu, do které ukládám ze snů rým, a za hlavu házím vše, to co stojí za belu, pro tebe zpívám a jahody jím. Hádej, Matyldo, hádej, Matyldo, jak mnoho váží sen, kterej teď mám o tom, že jednou tě zvednou ty moje ruce do nebe a pak tě ke snům do kabely dám.