1. Ráno jsem hned nevstal, vždyť mě dneska nikdo nikam nehoní, hned jsem věděl, proč je ticho a proč dneska káva nevoní, v hlavě jsem měl jasno: zdá se, ode dneška budu dlouho sám, mám teď pár dnů volno, a tak nad tím budu koumat, vždyť se znám. 2. Odešla jsi tiše, stejně tiše, jako kdysi prišlas' k nám, nemysli si, že tvůj obraz si teď smutně na zeď promítám, netoužím už po tvé kávě, která dnes poprvé nevoní, taky nesním o tom, že už zítra ráno vstoupíš do dveří, to jsou všechno fráze z písní, kterým já už dávno nevěřím. R: Velký dům a velké auto, velký vlastně byl každý tvůj plán, teď je znám, velká láska, velká slova, a jak málo já teď z tebe mám, snadné bylo milovat tě a tak těžké bylo loučení poslední, první jitro bez tebe zní tichem, které nikdo neruší, ted už rychle vstanu, dlouhý smutek přece chlapům nesluší.