Den se v růži skryl a z růže vůní hřál, tím jsi dlouho žil a kráse přísahal Mám už v tváři smích, to léta můžou být, s prázdnem slůvek tvých chci znova písní znít To víš, že zůstanou, jak loukám tváře kvést Dál v knihách všech zázraků mou písní zníš Adál To víš, že půjdem k nám, jak cestám zbývá jít Též dveřím co zývají jak náruč toužení, já dlaň tvou stále znám To víš sny zůstanou, a možná může nás hřát zas dál pár slůvek tvých, když poznáš stůl a nůž když s příliš krásnou lží se loučit náleží vítej k nám, vítej k nám ten stůl tu máš Už náruč znáš, jak chutná prázdná číš přijď zas k nám, ať sám už víš, jak ve dvou dá se žít, až příjdeš zpátky k nám.