Jobova zvěst

Fleret

*: Umřela naděje, tak už je v Pánu
   a jako poslední   opouští náš svět,
   je marné chtít pomoci od Boha
   a zbytečné užívat vět.

R: Tahle zpráva je z důvěrných pramenů,
   ale stejně se uvěřit nechce,
   že vzdala se jenom tak bez boje
   a zesnula snadno a lehce.

1. Na jména neslyší, v hlavách neusedá,
   nikdo se nepochlubí, že by ji z prachu zvedal.


2. Každý jen přemítá o tom, co přijde dráž,
   jestli už za žal pít anebo na kuráž.

R: Každý měl ji pod kůží ukrytou
   a přál si, ať roste a sílí,
   že by byla tak najednou bez sebe
   a zmeškala poslední chvíli.

R: Takže naděje už to má za sebou
   a pod hlavou zatuchlou slámu,
   křičte, lidi, že došlo tu k omylu
   a že jde jen o hloupou fámu.


3. Z popela vylétá a míří stále výš,
   pomluvou neskoná, ohněm ji nezničíš.


4. Jen ona přežívá, jen na ni vždycky dej,
   z oceli křídla má a síly habaděj.