Menu
A+ A A-

La Belle Dame Sans Merci

Fleret

1. Vyčichlá růže před hotelem na chodníku
   zas prodává svou něhu sterilní,
   v bílých šatičkách, zkrvavělá od neonů,
   v čelistech očí svírá lhostejnost.

2. Když půlnoční slunko drnčí na chodníku,
   ženské tváře ztrácejí mdlý třpyt,
   diskrétní vrchní vnucuje s láhví vodky
   za cizí prachy cizí vychladlost.

R: K ránu už své tělo ani nevnímá
   a cítí se jak prasklé zrcadlo snů,
   na bílý strop si mořské vlny promítá,
   jak jdou, jdou k příkrým břehům.

3. Když zvedneš tu růži ležící na chodníku,
   o umělé trny si neroztrhneš dlaň,
   bez dlouhých řečí pak provede tě rájem,
   a snídat budeš zase sám.

*: Vyčichlá růže před hotelem na chodníku
   maličkou rukou mávla na taxík,
   a tvá láska bez haléře, puklý zvon, co spadl z věže,
   hledá tu svou la belle dame sans merci.


Login or Register


Nejrychleji a nejpohodlnějí se přihlásíte pomocí Vašeho účtu na Facebooku. {JFBCLogin}