1. Venku padá déšť, přichází psí čas, struny z oceli dávno vlhkem reziví, lehký nezájem klíčí někde v nás, slova od řečí už nikdo nedělí. 2. Světla z tančíren vpíjí pukliny stěn, ti, co chtěli znát, víc už se neptají, razí do očí odlesk zlacených scén, když kostky ledu ve sklenicích cinkají. R: Tak běž raději spát, pozdě zdá se být, poslední verš můžeš přejít mlčením, zbývá, zbývá zavřít part, futrál zabalit, je pozdě na hlasitou hudbu, když nemá v kom znít. 3. Život otvírá krám, podomní obchodník, musíš brát jen to, co na stůl vyloží, a pak vyplnit sám vlezlý dotazník, nejde škrtnout, co se nehodí. 4. Trochu shrbený s malou úklonou, za hrst mincí koupíš štěstí pod rukou, jeden malý díl z druhé volby snů, část pravdy s pár let prošlou zárukou. R: