Z nashvillského podchoda

Fleret

1. Děvče, já nevím, kdo z nás dvou dýl tady čeká,
   ty nepředstíráš a já jako druhou kávu srkám,
   jsme tu jak zbytečné bóje a lidi jako řeka.


2. Děvče, je po půl a passé je pro nás další celá,
   v pasáži průvan a hudba nezní, jak před chvílí zněla,
   zvu tě na doušek zapomnění, kdyby jsi chtěla.

R: Můžeme jít na prachbídný film,
   anebo tam, kde se tančí, nebo vyplouvat z davu,
   ztratíme pár slov, pár doteků, a nemusíme hlavu.

*: Děvče, nic nevíš, já dál stojím u vystydlé kávy,
   smutek mi brání a zdá se, že přišel ten tvůj pravý,
   zve tě na doušek usmíření
   a já můžu sám jít na prachbídný film
   anebo tam, kde se tančí, nebo vyplouvat z davu,
   [: tak se stmívá, nikde kolem žádná vamp,
      žalmy zpívám světlům pouličních lamp. :]