Mluvící kůň

Folk Team

1. Bylo to jednou takhle zjara, nuda si lehla do peřin
   a já pil asi pátej džin, přišel na kus řeči Tristan Tzara.

2. Chtěl vidět, jak si tady žiju a proč jsem v jednom kuse sám,
   že džin do sebe jenom liju, sám se sebou si povídám.
R: Řek' jsem: víte, je to těžká věc, v ničem neznám pravou míru,
   neznaboh, co nemá víru, pták, co nechce polstrovanou klec.
R: Mí kámoši si staví vily a pročítají vkladní knížky,
   mně jenom moje písně zbyly, v nich nabírám dech i výšky
*: Jsou chvíle, kdy ticho vřeští jak telefonní centrála,
   hlava v ocelových kleštích praská ve švech bezmála,
   já chtěl bych si s někým povídat třeba o tom, že kytky voní
   nebo že už přišel listopad a jablek je míň nežli vloni.

3. Tristan pozorně mi naslouchá a usmívá se pro sebe,
   potom zašeptal mi do ucha: já něco měl bych pro tebe.

4. Pak jen tiše třikrát zahvízdal a, než jsem stačil vydechnout,
   kaštanovej kůň přede mnou stál, řek', že chce mě vyslechnout.
R: Od té chvíle už nejsem sám, mám mluvícího koně,
   já nádherně s ním si povídám a jsem celej blázen do něj.
*: