1. Bylo to jednou takhle zjara, nuda si lehla do peřin a já pil asi pátej džin, přišel na kus řeči Tristan Tzara. 2. Chtěl vidět, jak si tady žiju a proč jsem v jednom kuse sám, že džin do sebe jenom liju, sám se sebou si povídám. R: Řek' jsem: víte, je to těžká věc, v ničem neznám pravou míru, neznaboh, co nemá víru, pták, co nechce polstrovanou klec. R: Mí kámoši si staví vily a pročítají vkladní knížky, mně jenom moje písně zbyly, v nich nabírám dech i výšky *: Jsou chvíle, kdy ticho vřeští jak telefonní centrála, hlava v ocelových kleštích praská ve švech bezmála, já chtěl bych si s někým povídat třeba o tom, že kytky voní nebo že už přišel listopad a jablek je míň nežli vloni. 3. Tristan pozorně mi naslouchá a usmívá se pro sebe, potom zašeptal mi do ucha: já něco měl bych pro tebe. 4. Pak jen tiše třikrát zahvízdal a, než jsem stačil vydechnout, kaštanovej kůň přede mnou stál, řek', že chce mě vyslechnout. R: Od té chvíle už nejsem sám, mám mluvícího koně, já nádherně s ním si povídám a jsem celej blázen do něj. *: