1. Chodíval po světě král podvodníků, prodával déšť, sám bez deštníku, po světě chodil a za dvě, za tři sklenky prodával déšť, sám bez pláštěnky. 2. Všude ho vítali, protože všude bylo sucho, všude, kam přišel, byl dav jedno ucho, tak hezky vyprávěl o vodě shůry, že lidi do kapes cpali mu bůry. *: Každý mu uvěřil, vždyť mluvil všem z duše, že země je suchá a žijeme suše, každý mu uvěřil, že přivolá mraky, tak hezky lhal, že jsem uvěřil taky, uvěřil taky. R: Mluvil o vodě, co spadne z mraků a spláchne špínu i bídu suchých let, vrátí vůně všem zahradám a parkům, vrátí věcem jejich barvy, které překryla šeď. 3. Už je to doba, co odešel z města, nezapršelo, zázrak se nestal, vím, byl to lhář, co jen se nasliboval, odpustil bych mu rád, jen kdybych ho mohl slyšet znova. R: