Dnes byla noc

František Nedvěd

1. Dnes byla noc, ještě tě na rukách mám, 
   na bílém těle leží dotyků stín, 
   jsi na polednách rozpálený milostný chrám, 
   jsi důvod krásný k pocitu vin. 
 
2. Dnes byla noc a nikdo o pomoc nezval, 
   vrásky co jsem k ránu na tváři měl, 
   jak stará řeka pluly vodou okolo skal, 
   kde  dávno jsem tě, lásko má, chtěl. 
 
R: Jsi můj kout, jsi štěstí malých dálek 
   a s tvou nahotou tě slíbat ráno smím. 
   Duší z pout, jsi vítěz tichých dálek, 
   když jsme se dobývali k ránu, snad už po stý. 
 
3. Až dáno je tichem, co se po noci zpívá, 
   někde blízko srdce pod oblinou, 
   že nic nestojí na zemi tak pevně jak já 
   a srdce zvoní lidem nad krajinou 
 
4. Ne, nebudem nic říkat, nic si nebudeme lhát, 
   prostě se milujem, ať jaký je řád. 
   A ještě něco, o čem lidé pochybují, 
   nic není největší jak slůvko rád. 
 
R: 
mezihra:  doprovod jako sloka 
R: 2x, konec do ztracena