Klekání

František Nedvěd

1. Už klekání zvoní, už díkú je čas,
   svou hlavu skloní i kraj kolem nás.
   Ukládáš k spánku své oči jak len,
   a v páleném džbánku se probouzí sen.

R1: Den končí a stíny se dlouží,
   pak soumrak a z lesú jde chlad.
   Už klekání zvoní, tak přestaň se ptát,
   proč máš mě ráda a proč mám tě rád.
 
2. Já poznám tvúj úsměv, já poznám tvúj dech,
   znám i tvou chúzi, když stoupáš po schodech.
   Jak před léty voníš, jak před léty spíš,
   ale před tím než usneš mi řekneš, vždyť víš.

R2: Jak před léty stejně mě hladíš,
   jak před léty tišíš múj hlad,
   už klekání zvoní, tak přestaň se ptát,
   proč máš mě ráda a proč mám tě rád.

3. Už klekání zvomí, už díkú je čas,
   svou hlavu skloní i kraj kolem nás.
   Spí chasa z mlejna a usnul i chlív,
   ty pořád si stejná, si stejná jako dřív.

R3: Jen stříbro tvých vlasú mě mejlí,
   vždyť bral jsem si blondýnku snad.
   Už klekáni zvoní tak přestaň se bát,
   já vlastně nevím, proč mám tě rád