1. Bez tebe mám jenom chvíli dlouhou, naplněnou spoustou divnejch snů, v nich starý kostel modlí se mou touhou a já prosím: nechte zvony znít. 2. Chtěla bych znát píseň hrozně dlouhou, vyzpívat v ní samotu svých snů, tys naučil mě polovinu pouhou a já prosím: nechte zvony znít. R: Jen zvony ví, co jsi mi vzal, jen zvony ví, co bude dál. kterej umí sto divnejch snů žít, má píseň bude růst jak křehkej krápník a já prosím: nechte zvony znít, /: a já prosím: nechte zvony znít. :/ R: 4. = 3.