Dívka, co se smála jak Chaplinův Kid

Greenhorns

Tahle cesta vedla k brodu, řeka měla modrou vodu, 
kytara tu zněla, jak má správně znít. 
Tam kde ta kytara zněla barvu vody v očích měla 
dívka, co se smála jak Chaplinův Kid. 
Dlouhé dny se se mnou smála, já byl s ní a ona zrála 
jako zraje víno, než se může pít. 
Stromy měly vůni stromů, žádná z cest nevedla domů 
s dívkou, co se smála jak Chaplinův Kid. 
 
Každé léto jsem tam chodil, špínu měst ze sebe shodil 
u té řeky moh´ jsem zpívat, moh´ jsem snít, 
věděl jsem, proč na ni čekám, byla cestou k čistým řekám 
dívka , co se smála jak Chaplinův Kid. 
A pak čas nám zkřížil cestu, já šel k řece, ona k městu, 
město vzalo ji a dokázalo skrýt. 
Řeka barvu vody nemá a má kytara je němá, 
dívko, co ses smála jak Chaplinův Kid. 
 
Vím, že zpívám píseň marnou, lidé dřív než stromy stárnou, 
řeka barvu nemá, co by měla mít, 
stala se i s dívkou změna, jistě je z ní dávno žena 
a už bude jistě někde s někým žít. 
Já to vím a přesto přece, chodím dál tou cestou k řece 
a své nohy nutím proti proudu jít, 
hledat dál ten čistý pramen, hledat proudem řeky zmámen 
dívku, co se smála jak Chaplinův Kid.