Netoužím po lustrech z křišťálu

Greenhorns

 
Můj vlak má z jisker nad komínem květ 
zvuk výhybek mi stáčí pohled zpět 
o moc bohatší se vracím z toulek svých 
nesním o přepychu a mám na rtech smích 
 
znám dálnice i světla velkých měst 
má kytara zná tóny dlouhých cest 
rytmus vlaků i blues lopatkových kol 
všechny písně které vrací klenba hor 
 
R: už vím proč lidé sní když píseň vlaků zní 
   a vidím měsíc mezi mraky plout 
   znám cesty po nichž musí člověk jít 
   i údolí kde písně mohou znít 
   proudy řek  co  mají lesky korálů 
   a tak netoužím po lustrech z křišťálu 
 
 
R: Už vím proč lidé sní když píseň vlaků zní 
   a vidím měsíc mezi mraky plout 
   můj vlak je ten ve kterém můžeš snít 
   má dlouhou kolej jako bílou nit 
   v něm myslím na to všechno co mám rád 
   když vidím měsíc nad kolejí plát 
 
 
R: už vím proč lidé sní když píseň vlaků zní 
   a vidím měsíc mezi mraky plout 
   znám cesty po nichž musí člověk jít 
   i údolí kde písně mohou znít 
   proudy řek  co  mají lesky korálů 
   a tak netoužím po lustrech z křišťálu 
   a tak netoužím po lustrech z křišťálu