Dětství je co bylo a už není Znáš je pouze z vyprávění, jak jsi plakal usedavě Tak dlouho, až jeden hodný strýček vyndal z kapsy saka klíček, cink, a utišil tě hravě. Léta jsou jak koně na úprku Na tkaničce kolem krku měl´s klíč od domovních dveří Ve škole jsi s ním ryl do lavice jméno jedné nevěrnice, srdce, lehké jako peří R: Kdo tě zná líp než já, nic mi nezatajíš lásko má, znám tvůj smích, dávno vím o čem sníš. O čem sním já s tím rozdílem, že já jsem šťastná prostě, že tu jsem, mně ke štěstí stačí jen petrklíč! Dnes máš klíče od vlastního bytu v jejich rozcinkaném třpytu hledáš svoje těšení. stále tíží tvoje šaty, zvoníš s nimi v zamyšlení. Jednou jsme šli po ulici spolu klíčem od psacího stolu rozesmál jsi malé děcko, jenže život má své černé pátky, to co půjčí to chce zpátky; a ty myslíš, že máš všecko. R: Kdo tě zná líp než já... Pojednou se začnou klíče ztrácet svoje dluhy musíš splácet, nevíš kam a nevíš komu. I klíč od tvé tajné lásky zmizí už ho nosí někdo cizí - budeš v noci zase chodit domů. Ulehneš pod tíhou povinností, budeš trpět nespavostí, kdo ty dlouhé chvíle změří. Léta jsou jak koně na úprku až ti zbude kolem krku - zas jen klíč od jedněch dveří. R: Kdo tě zná líp než já...