Jsou čtyři ráno nebo víc jsem vzhůru koukám na měsíc a nebo dolu do ulic kde lampy bloudí snad je to jedna z nočních můr co vidím to je soudní dvůr a ten mně teď soudí Soud rána to je nespavost a notně potměšilý host je seriózny na výsost a tak mě teď soudí Já ale kuráž posbírám a řeknu všechno popírám jen ať si mně soudí Ať mně klidně soudí – já se nepřiznám R: Soudí, tady mou nápadnou růž dnes mně soudí, kdejaký náhodný muž že chci stále jen dávat i brát že mám v úmyslu žít jak se dá v proudů dní míjejících občané přísedící k tomu já se vám nikdy nepřiznám, já se nepřiznám. Mý milí asi nevědí že slouží službu medvědí že v roli svědků povědí že mám ráda třeba .. růže I to že ešte radši spím a v myslích zabloudím k vůni mužské kůže – to mi nepomůže Co napůl je chci docela Chci vstát jak ptáci z popela a dělat co se nedělá a za to mně teď soudí Chci v kádi světa hledat špunt když na huntě se pozná hunt a v zlatě jeho kontrapunkt proto nezabloudím a tak se nepřiznám. R: Soudí, tady mou nápadnou růž... Ten soud mi říká: Už to vzdej jen na sebe podívej a za pravdu nám dej že si pěknej ptáček Jen pohleď na svou minulost a pochop že v nás hárá zlost Tak požádej nás o milost a začni s pláčem. Hmm.. Já koukám vzhůru na měsíc a taky dolů do ulic a sama sebe slyším říct nejsem z těch kdo loudí Už nechte dalších průtahů Jsem vinna v plném rozsahu Hlas soudce mě soudí Já se přiznávám. R: Soudí, tady mou nápadnou růž... ... plně přiznávám, já se přiznávám...