1. Vůně Hmm, vůně Když vezmu starou fotku, tak z ní jde vůně. Ta vůně je jako výkřik bezprostřední. Ta vůně je vůně vždy prosluněných odpolední a rán. 2. Má vůně spí v lůně tří krabic dávno bez vík a z nich ta vůně mi stůně po létech dávno uplynulých. R: Je pátek před kavárnou Sport. Zas ochutnávám sachr dort. Mám šlehačku a kliku - mě šéf pikolíků zná. A volná lokna na skráni mi stěží může zabránit snít o tom, co se nesmí k tomu voní cesmína. 3. Hmm, vůně. Hrst vůně mám z hloubi tůně minulých dní. Hrst vůně, ta vůně, co buhudíky nevyvoní. R: Je někdy před kavárnou Sport. Zas ochutnávám Sachrův dort. Mám šlehačku a ještě nepřítomnost deště k ní. Ta volná lokna na skráni mi nedokáže zabránit na fotce v bledém tónu navždy bez pardónu snít.