Dnes noc tmou beznadějnou vzdychá, já tou tmou běžím zmámená. Proč říkají mi Cyganicha, kdo ví, copak to znamená? Prý v temných nocích kouzla spřádám a tajná zaříkání znám a čertům z ruky nebe hádám a půlnoc za poledne mám. Hej, cyg, cyga, cyga, Cyganicha, z toho jména závist dýchá, cyg, cyga, cyga, Cyganicha, proč to jméno, co já vím. Hej, cyg, cyga, cyga, Cyganicha, muže ze mně srdce dýchaj´, cyg, cyga, cyga, Cyganicha, z lidí strach mám i když spím. V mých očích ďábel prý sedí, pekelný pán. Ten, kdo mi do očí hledí, je touhou hnán. A když potom té touze vzdá se, nikdo víc ho neuvidí, vím, to o mně povídá se, proto strach mám ze všech lidí. Zas půlnoc na krajinu padla a já se prodírám tou tmou, snad láska ze mne navždy zvadla, jen les mi šeptá lásku svou. Proč žádný muž nepřišel blíže, jen z dálky na mně mávají, proč žádný neřekne, že ví, že mé oči kouzla neznají. Hej, cyg, cyga, cyga, Cyganicha, z toho jména závist dýchá, cyg, cyga, cyga, Cyganicha, proč to jméno, co já vím. Hej, cyg, cyga, cyga, Cyganicha, muže ze mně srdce dýchaj´, á, cyg, cyga, cyga, Cyganicha, z lidí strach mám i když spím. V mých očích ďábel prý sedí, pekelný pán. Ten, kdo mi do očí hledí, je touhou hnán. A když prý potom té touze vzdá se, nikdo víc ho neuvidí, vím, to o mně povídá se, proto strach mám ze všech lidí. Až jednou probudil mně ráno muž krásný, za ruku mně vzal a řekl, ať mu řeknu ano, že se mnou odjet by si přál. A les už nemá Cyganichu, mé kouzlo zmizelo jak sníh, jen on, když do očí mi hledí, mi říká, že mám kouzlo v nich. Lalalalalalá... Jen on když do očí mi hledí, říká, že mám kouzlo v nich; říká, že mám kouzlo v nich; říká, že mám kouzlo v nich.