Ta pusa je má, ta pusa je tvá, nakonec, proč se ptát,bude krásná a nekonečná. Tu pusu mi dáš, tu pusu ti dám, nejhezčí, nejbáječnější, jakou jsem znal. Hm - teď měla bys říct: ach ne, tady ne. Vždyť líbat v jízdní dráze zdá se nevhodné. A ty by si měl teď v rozpacích být a zkoumat míru nevkusu právě teď pusu chtít. Však to co je v nás nemůžem teď zpátky vzít. Když pusa je má a je taky tvá zastaví čas i dech,je v ní závrať nekonečná. Ta pusa je víc než záblesk a šajn, ať si nám svět hříšky sčítá nám je teď fajn. Žár i mráz, hm, proud střídavý a křídla co s výškou závratnou slunce nám prý roztaví. Že málo tě znám, že přejde tě smích, že lásky takto líbané záhy zavane sníh. Co na tohle říct? Přece nic a líbat víc. Ta pusa je tvá,ta pusa je má, nakonec proč se přít, když je krásná a nekonečná. Ta pusa je tvá, ta pusa je má, může ji dát jen ten, kdo se láskou nezadýchá. Když pusa je tvá a je taky má, zastaví čas i dech, je to krása neskutečná. My chceme už víc, než návraty k snům. Ať to svět ví, jak ti dávám pusu jak dům. My chceme už víc, hm, než návraty k snům. Ať to svět ví, jak ti dávám pusu jak dům. My chceme už víc, (my chceme už víc), než návraty k snům (než návraty k snům) Ať to svět ví, jak ti dávám pusu jak dům. My chceme už víc, (my chceme už víc), než návraty k snům (než návraty k snům)...