A ty se ptáš, co já

Helena Vondráčková

1. To už bude rok, cos mi z vlaku mával
   A teď najednou, krůček přede mnou,
   Trochu vázne hlas, to se někdy stává,
   Taky hned co říct, slova, jen nic víc.
   
R: A ty se ptáš co já, jsem zdráva, jak se mám,
   No žijem jak se dá, znáš to přece sám.

2. Táhlo tě to sem, další z řádky frází,
   Ať v dáli měst jsi žil, vlastně jsi tu byl,
   Párkrát také psals, jak ti hodně scházím,
   Brzy však já vím, smířil ses i s tím.
   
R: A ty se ptáš co já, a jak mi mělo být,
   Když ten co zůstat má, ráčil odejít.
   To člověk nechce vstát a jíst mu nechutná,
   Den po dni tisíckrát, ptá se a co já.

3. Co o tom ty víš, jak rok zvolna míjí,
   Jak se dlouží stín, svátky bez hostin,
   Co ty víš a znáš, jak se hořkost vpíjí,
   Do čtyř holých zdí, když se připozdí.
   
R: A ty se ptáš co já, jak jen se neusmát,
   Je pozdě jak se zdá, tenkrát ses měl ptát.
   Jak rozumět ti mám, jak chápat slova tvá?
   Snad taky byl jsi sám a ty se ptáš co já.

4. Už to bude rok. Tak tě tady vítám.
   Vidět jsi mě chtěl a teď zas abys jel.
   Já tě nezvu dál, co když někdo spí tam.
   Někdo. Co já vím? Možná i tvůj syn.
   Tak se měj
   
R: A ty se ptáš co já, a ty se ptáš co já.