1. To už bude rok, cos mi z vlaku mával A teď najednou, krůček přede mnou, Trochu vázne hlas, to se někdy stává, Taky hned co říct, slova, jen nic víc. R: A ty se ptáš co já, jsem zdráva, jak se mám, No žijem jak se dá, znáš to přece sám. 2. Táhlo tě to sem, další z řádky frází, Ať v dáli měst jsi žil, vlastně jsi tu byl, Párkrát také psals, jak ti hodně scházím, Brzy však já vím, smířil ses i s tím. R: A ty se ptáš co já, a jak mi mělo být, Když ten co zůstat má, ráčil odejít. To člověk nechce vstát a jíst mu nechutná, Den po dni tisíckrát, ptá se a co já. 3. Co o tom ty víš, jak rok zvolna míjí, Jak se dlouží stín, svátky bez hostin, Co ty víš a znáš, jak se hořkost vpíjí, Do čtyř holých zdí, když se připozdí. R: A ty se ptáš co já, jak jen se neusmát, Je pozdě jak se zdá, tenkrát ses měl ptát. Jak rozumět ti mám, jak chápat slova tvá? Snad taky byl jsi sám a ty se ptáš co já. 4. Už to bude rok. Tak tě tady vítám. Vidět jsi mě chtěl a teď zas abys jel. Já tě nezvu dál, co když někdo spí tam. Někdo. Co já vím? Možná i tvůj syn. Tak se měj R: A ty se ptáš co já, a ty se ptáš co já.