1. Na té fotce co mi dal on vypadal jak admirál, tělo jako lineár, no ideál po kterém ženy šílí. Jeho pohled žárem plál a sliboval že by mi dal svatebním darem křižník co kotvil opodál. 2. A proto do mých snů pak vstupoval ten admirál můj admirál, jak na lodním můstku stál a vzpomínal na mě když bouře kvílí. Jak všech moří mocný král si s větrem hrál můj admirál, to jeho mužný klíčí vlál z něho bílý šál. R: Říkal (on říkal) život je jak oceán, když se dva setkají tak musí spolu plout . Láska je křehká jak porcelán a ten kdo to snad ne, a ten kdo to snad ne, a ten kdo to snad neví tak je bloud. 3. Vzdávala jsem nebi dík, že můj milý je námořník ústa jako zralý fík a známý zvyk měl chůzi kolébavou. Říkal mi c'est manni fei, znal francouzsky můj námořník, já snila jsem že jednou unese mě na rovník. R: Říkal (říkal) že touží po zátoce, v které by po cestách mohl se mnou spočinout. Láska musí nésti ovoce a ten kdo to snad ne, a ten kdo to snad ne, a ten kdo to snad neví tak je bloud. 4. Na té fotce co mi dal on vypadal jak admirál. Tělo jako příložník, no námořník a já jsem naletěla na tenhleten hloupý trik: nebyl admirál nebyl námořník, já poznala jsem záhy byl pouhý převozník.