Podívej, kvete růže

Helena Vondráčková

1. Ty, kdo bloudíš sám a sám dlažbou cest a jejich špínou,
   smutkem dní a nudou línou, já tě znám,
   ty, kdo ztratils' přízeň dam, kdo jsi lásce ustlal v hrobě,
   škodíš tím jenom sám sobě, že jsi sám.

R: /: Podívej, kvete růže, podívej, kvete růže,
      podívej, kvete růže, ta tvá. :/

2. Ty, kdo nevíš kudy kam samou bídou koncem týdne,
   nemáš mládí právě klidné, já tě znám,
   kdo se topíš jako prám v naší rozbouřené době,
   v téhle chvíli právě tobě povídám.
   
3. Ty, kdo znáš se k dětským hrám, co tě bosé nohy zebou,
   počkej na mě, půjdu s tebou, já tě znám,
   slunce zamklo zlatý chrám, noc, ta dáma v černé róbě,
   volá hvězdu a jdou obě přímo k vám.