1. Cár bílejch mračen klín šedivejch kačen má tulák rád nad hlavou já hlavou kloním rukou oči cloním nikam nespěchám mám času dost a kam bych taky šel stejně bych nenašel místo kde se nechá zapomenout R: Kdo se k tvýmu krbu jednou vrátí po letech kdy pořád byl jen sám tulák si rád dlouhou cestu zkrátí aby se vrátil třeba nepoznán na světě má tulák spoustu kvítí ale jenom jeden rodnej dům cestou zpátky slunce mu vždy svítí a tak obrací hlavu k nebesům 2. Znám cestu zpátky tam kde za vrátky čeká starej pes a rodnej dům dům kde se svítí za okny plno kvítí voní tulákovi na pozdrav tak proč jsem tehdá šel stejně jsem nenašel místo kde se nedá zapomenout R: Kdo se k tvému krbu...