1. Když nad pasekou vzlétne hejno vran, hejno vran, hejno vran, je léta pel už dávno vyprodán, podzim se hlásí chladem jasných rán, v tom ránu prochází se sám a sám, kdo městu dávno sbohem dal. R: A tak se touláš trávou spálenou, nevíš, jak rozloučit se s létem, díváš se na krajinu vzdálenou, kterés' dal celý život svůj. 2. Nad hlavou zakrouží ti hejno vran, hejno vran, hejno vran, a bílých hvězd je všude oceán, přece si nepostavíš pod ně stan, budeš spát pod širákem, jak tě znám, i když už podzim přichází. R: