1. Von vysokej byl akorát Allan se jmenoval, a ženskejch, těch se nechtěl bát a překrásně se smál. měl voči modrý po nebi a úsměv křídovej, pak zmizel, aniž slovo řek, v tom nebyl férovej. R: Když vostruh klekání, mě večer vyzvání, v dáli slyším jeho volání v dáli slyším jeho volání 2. Už dávno nejsem veselá a vrásčitou mám tvář, jsem dočista uz vomšelá, jak starej kalendář, jen voči modrý po nebi, můj bože ty mi dej, můj Allan jednou vrátí se, byl přece férovej. R: