1. Ohrada se táhne krajem bůhvíkam, mé stádo už nechce dále jít, žízním, a v láhvi jenom doušek mám, nevím, co zítra budu pít. R: Slunce žár k šílenství už mě dohání, čert aby vzal tu zatracenou pláň, jen vítr zná mé osamělé volání, zpívám si o stínu, který by byl jako dlaň. Kolem oblaka prachu, a já touhu jedinou mám - domů, [: zpívám si o stínu, který by byl jako dlaň. :] 2. Ohrada se táhne krajem bůhvíkam a kovboj, ten může jenom snít, proč plání na koni jezdí sem a tam, když vedrem nemůže ani klít. R: