Ty víš, jak dokáže pálit cejch co jednou provždycky do tebe vtisk ovál dvou retů růžovejch pro který si už párkrát leccos risk Tisíc mil tě dělí od plamenů co nahřejvaj značkovací plech a boty máš rozervaný od kamenů a každý druhý slovo pouhej vzdech Rezatý dráty, co krásně zpívaj, když rve je z kůlů vítr z pastviny a když ze stínů, co se večer stmívaj straší tě její tě její voči nevinný R:Sundej šporny, jsou stejně rezavý, nejezdi dál, kam`s oči dal ... toho cejchu tě stejně nezbaví z cejchu se punc už dávno stal Proč líně kyne tma v kotli údolí a kletba tichá mlhu proráží, vzpomínka na ni hořce zabolí jako úsměv, co zbraně vyráží Kopce přikrylo paraple snů s tisíci dírkami, tisíců hvězd na pažbě sčítáš, co vrub, to sedm dnů zapadlejch do prachu rozválenejch cest R: Sundej šporny ... Ó-hó, ó-hó, ó-hou, hou, hou, hou.