1. Zase vidím za soumraku na pozadí šedejch mraků mlčenlivej zástup kamarádů, siluety hor a stromů, starejch opuštěnejch lomů blíží se s duněním vodopádů. Táhnou krajinou strží a tůní, muži z Shakespearových sonetů, postavy divnejch tvarů a vůní, přízraky červenejch baretů. R: Zvláštní znamení touha, loukám prostřenej stůl, dálka ruku ti podá, chleba a sůl, zvláštní znamení touha, v nohách tisíce mil, obzor kdo v očích nemá, nic nepochopil. 2. Do šedivejch dnů a roků duní rytmus těžkejch kroků, vichřice a snih je doprovází, maskovaný kombinézy po všech armádách, co lezly úbočíma našich hor a strání. Táhnou krajinou podivný stíny, muži z Shakespearových sonetů, za nechtama smutek rodný hlíny, přízraky červenejch baretů. R: