1. Přišla chvíle, kdy déšť smutných myšlenek bloudil spíš než smutných, spíš pravdivých jen něco těžké jako svědomí, ono to svědomí je 2. Černý tabule mraků a bílý světýlka hvězd a moudrý zákony lidství a právo a čest všechno uvnitř je psáno a dáno na pospas všem jenom odplata patří jenom mě jen R: Tak mi odpusť, když můžeš, já vím, musím jen chtít jestli sliby chceš zkusím, co uměl bych být snad ti zůstanu věrnej, až budu utíkat z cest až pravda nad láskou bude chtít vést 3. Přišla chvíle kdy odraz tvoří průzračné já kdy se vymlouvat nejde říkat co se jen zdá i ty nejzazší kouty myšlenek, kdo líp kdo zná zoufalost úniků nepomáhá R: 2x Tak mi odpusť, když můžeš, já vím Tak mi odpusť, když můžeš, ne, nevím