Dvacátý století

Jan Nedvěd

             
1. Zastydím se v duši svý
když některý lidi slyším říct:
"Věrnost, cit a přátelství",
 
to mám chuť z nich kůži svlíct.
 
Vždyť je znám a už spoustu let,
z těhle slov si žijou jen
a každej den dokážou brát pod heslem "Vem, kde vem".

           
Ref: Co dalo nám vlastně do vínku dvacátý století?
Pár válek, svobodnou maminku, kouřový prokletí.
         
A stovky těch, co se snažej žít z lidí jako my,
těch, co svět ženou bůh ví kam
do věčný hluboký tmy.



2. Každej den musím si znovu říct
"Zítřek lepší bude snad".
A večer sám přemejšlet o té spoustě zla a zrad.
Hola, hej, no zrovna vy,
už máte všechno, co jste mohl mít
a duše nic, nic vám neříká,
takže nemáte se o co bít

Ref: 
+ Co dalo nám vlastně do vínku dvacátý století?
Pár válek, svobodnou maminku, kouřový prokletí.
(do stracena)