Hance

Jan Nedvěd

1. Ještě máš pod kůží smích,
   ještě pod mou hlavou ruku máš,
   tiše pod závěsy vklouznul nám den
   zeptat se, kolik si mě ještě dáš,
   a než ti pod nos sedne z verandy kouř,
   pomalu sprcha smývá dnešní noc,
   ne, nejsem nešťastnej, vždyť mám tě,
   mám tě rád, a to je tak moc.


2. Žádný velký slova, sliby a nic,
   objetí, něha, pomoc, činy jsou víc,
   plujeme po řece, kde není snad břeh,
   myšlenkám poroučíme: jen žádnej spěch!.
   Tak hezky zvolna, jednou ty, jednou já,
   už se mi po nocích, už o tobě zdá,
   tak jenom opatrně, zvolna,
   po špičkách, jak v lásce se má.


3. Ještě mám pod kůží smích,
   ještě od snídaně mléka chuť,
   a den na mě přes tvý mávnutí dých',
   dneska se stýskat bude, buď jak buď,
   Jakub si někde brumlá to svoje "dádá",
   až ho oblíkneš, tak pusu mu dej,
   a řekni, že mě máš ráda,
   že nám bude ve čtyřech hej.


4. Žádný velký slova, sliby a nic,
   objetí, něha, pomoc, činy jsou víc,
   plujeme po řece, kde není snad břeh,
   myšlenkám poroučíme: jen žádnej spěch!
   Tak hezky zvolna, jednou ty, jednou já,
   už se mi po nocích, už o tobě zdá,
   tak hezky opatrně, zvolna,
   po špičkách, jak v lásce se má,
   /:tak hezky opatrně, zvolna,
   po špičkách, jak v lásce se má:/