Kahánek

Jan Nedvěd

                                 
1. Obrysy domů ztrácí stín, po loukách bloudí mlhy dým 
  
a z černých krovů větví hvězdy chtěj’ jít k nám, 
            
tak ještě pod zadek si dát pár dek, co v noci budou hřát, 
a za ruku tu svou, bez níž by stejskalo se, až začnete hrát. 

Podivná vůně z blízkejch chat, dřevo je krása, co máš rád, 
když smůla z ulomených větví zdobí kmen, 
do láhve z limonády dát něco, co zmírní žízeň, hlad, 
a za ruku tu svou, bez níž by stejskalo se, až začnete hrát. 

                                      
Ref: Písnička je lék, člověk by povstat chtěl a smeknout, 
když doba na kahánku pláče smutek má, 
          
čistá jak studánka, když zní, nocí když rozhněvaně hřmí, 
a vůbec nejhezčí je, když smíchem zazvoní. 

Naposled podívat se jsou mámy, zda děti ještě spěj’, 
ještě se marně ladí, však taky ne moc, 
a pak už cosi uvnitř rozplyne se, jen oči hledaj’ dál, 
tam v ohni kdesi uprostřed je všechno, co sis odjakživa přál. 


Ref: 2x