Korunka

Jan Nedvěd

1. Až do oblak odlétla písnička má 
   bloudila údolím skal. 
   To já jsem ten co ti má lásko tam hrál 
   a ten co tě za ruku vzal. 

R: Vítr ti zapletl do vlasů list 
   jak královně korunku dal. 
   To já jsem ti zkoušel z tvých očí pak číst 
   a krásu tvou zamiloval. 

2. Až nad stromy odlétla písnička má 
   jsi hezká když barví tě les. 
   A v podzimních kopcích když chystá se tma 
   jsi krásná jak vonící bez. 

R: 2x