Vítr se zdvihá a píská a noc opilá začne se smát, jen ten, kdo ví, jak je, když se stýská, jen ten umí říct, jak mi je. Zavřenej s kytarou skládám, a když neskládám, pořád bych spal, kam se podívám, všude je tě kousek, lásko, včera vlasy tvý jsem ze stolku vzal. R: Však víš, však víš, taky díváš se z oken, jestli mě neuvidíš někde stát, netrap se bůhvíproč, miláčku, doma jsem, sedím sám, tvůj, jen tvůj. R1: Vítr se chlubí a píská, a co já, kdo mě zchladí, kdo vískat bude ve vlasech, když ráno chci vstát? R: R2: Však víš, však víš, však víš, však víš, však víš, však víš, však víš, však víš, však víš ...