Křížek

Jan Nedvěd

1. Neptej se mě na nic, když tě blízko mám,
   nestačí jen být, jen být,
   kdyby život náš byl jenom dým a klam,
   tak ty jsi to, v co uvěřím.



2. Víš, jak člověk někdy bývá strašně sám,
   smutnej ze svých vlastních vin,
   s tebou vždycky pocit, že i žiju, mám,

R: Jsi můj proud, co někam odnese mě, jedno je kam,
   jsi můj rým, já verše další vždycky u sebe mám,
   co zapadnou, když napadnou.



3. Udělám ti křížek palcem na čelo,
   jak dělávala bába nám,
   aby žádný pokušení nesmělo
   přes práh dveří nikdy k nám.



4. Aby bída, co se o svět pokouší,
   s kosou chodí duše brát,
   utekla, a nikdy ať to nezkouší,
   miluješ mě, mám tě rád.

R: Dmaj7