Kvetly louky

Jan Nedvěd

1. Kvetly louky a na bílých pláních
   ráno otvíraly motýlům svět,
   |: a já se neptal, šel jsem nahoru strání tam,
   kde tráva voní jako šalvěje květ. :| 

R: Víš, já tě miluju tak, že až se ztrácím, 
   že denně přemýšlím, zda může to být, 
   |: tam mezi pampelišky, dám si tě, lásko, dám, 
   a budu dělat svět, jak chtěl bych ho mít. :| 

2. Vždyť máš vedle oka malinkou vrásku, 
   kdopak tě poznamenal hvězdičko má. 
   |: Nic není na světě tak lehké, jak zranit tam, 
   kde duše citlivá, je tak citlivá. :|

R: