Můj Ota Pavel

Jan Nedvěd

  
  Noc byla delší než den a chtělo se tak spát
     
  někdo začal hrát Nepoznám  hezčí ráno
  než když do mlhy se stává, I suchá
 
  tráva kouří jinak a slunce jinak mává

  
  Napřed se na obzoru cosi zvlní a začervená den
  A po špičkách jak do pokoje slunce
  vyhoukne se ven a nad těšinou vymění se
  vrbám mlčenlivý stíny a na odblesku hladin
  vidíš jasně jak melou boží mlýny

  
  A na chatrných loďkách první rybáři
  nahodili svůj prut, z rákosí v hejnech kachny
  vzlétnou a osi z tichých půt i po skalách se
  vtáci k letu chystaj, to podle rozepnutých křídel
  a voda je tak průzračná a čistá,
  já viděl jsem to, viděl. 

2.

1.