1. Nikdy nezapomeň, lásko má, na nic, co jsem ti dnešní noci na lůžku řek Denně opakuj si doslova šeptem mé vyznání Jěště bude jich, lásko, časem tisíc Tak jak bouří kdesi nad břehy řek Ale žádná už tě, lásko má, nikdy tak nezraní 2. Až tě povijánem rozmarných nocí najdou síly, co má v ramenou muž Ještě se chvíli budeš všeho, co přijde, trochu bát Jenom ať ten, kdo se nad tvým tělem skloní A komu dovolíš slíbat růž Ať tě neskonale upřimně miluje, ať je muž R: Otevři své nepoznané ruce a podej na lístku mi nahý svět A řekni každému pak, koho tu potkáš,že jsem byl první Otevři své tak čisté srdce a dotkni se mě, budu se chvět A do podivných kladívek času mně, sebou strhni 3. Jsi teď má, já možná čísi Vždyť ani nevím ještě, co bylo, viď Tam za zatáčkou svítila stáj, já viděl jsem tam kůzle A na vrcholcích zalítých sluncem Kdosi tu po krajině kráčel dál To já se s tebou na Výskytné, lásko, miloval tak dlouze R: 4. = 1.