Rec: Otvírám noviny azbukou ozdobené a čtu si myšlenky kohosi, kdo sáhl do mého svědomí a vynesl na světlo názory nevyřčené, nevyřčené díky mé osobní slabosti a strachu, myšlenky plné humanity, přátelství, svobody, ale i socialismu, v jehož jménu kdosi zabíjel nevinné lidi, ptáte se, kdy - ve dvacátém století, ve dvacátém století. R: Kdo ví, kdo ví, co bude dál, chcem žít, chcem žít tak, jak se má, nebo tak, jak se dá, ale takhle už ne. Rec: Tak na zdraví, lásku už máte, a myslete na to, že každej váš krok sleduje celej svět, a kdybyste někdy projížděl Prahou, tak se u mě klidně stavte, otevřu ruský rybičky, pražskou šunku, americkou vodku Gorby mám doma, a budeme si povídat, mám toho totiž spoustu na srdci, a nejen já, a nejen já. R: + kdo ví, kdo ví, co bude dál ...