Chtěla si stát na břehu řeky mý v ůdolí chat kde proskládal sem svět chtěla si pít však voda je tak málo kdo umí chtít zná víc než ten kdo má Svět ranních mlh a vůně z kolejí Sázavou vzplál jen ten kdo z ní pil kdo ruce tisk když scházeli se večer lidé jimž čas pár věcí nesplnil Zčernalý kámen tam kam mířil dým shořelé stráně u Mednických luk a tiché tváře dívek před svítáním prstýnky s řetízkem odložené z ruk Chtěla si znát jak písničky jsem psal kdo mi dal vůli zkomponovat svět svoboda řek a kamenitých strání ta tichá síla neřeknutých vět Lásky co přály bít si pro mně vším ta vůně touhy nepřikrytých těl a čistá rána do zelených stromů skrz obětí již rozum neviděl