Ptáčata

Jan Nedvěd

1. Na kolejích stála a za uchem květ,
   vlasy trávou zavázaný,
   s kytarou na zádech, strun už jen pět,
   hezký oči uplakaný.


2. Opuštěnejch ptáčat plnej je svět,
   hnízda hledaj', neví, co dál,
   vyšlápli jsme ránem a v neděli zpět,
   za tejden jsem u trati stál.

R: Víš, holky těžší to maj',
   víš, holky těžší to maj'.


3. Říkal jsem jí "štístko zatoulaný",
   vždycky smála se a začala hrát
   o potocích v trávě a o znamení,
   co lidi uměj' ze zloby dát.

R:

4.=1.