Střecha

Jan Nedvěd

1. Do dřevěný střechy začal padat hustej déšť,
   ty vzbudila ses, asis' měla strach,
   pohladil jsem vlásky a řek': lásko, tiše lež,
   to jen Pán Bůh myje Zemi práh.

R: Proto já, já, jsem tu já,
   abys mohla snít a v noci v klidu spát.


2. Všechno beru za svý, ale chlap musí bejt chlap,
   aby se holka žádná nemusela bát,
   možná nepostaví dům a někdy trochu bude lhát,
   ale když zavoláš, tak blízko musí stát.

R: